Čt 19.7.2007
Udaipur
Udaipur
Na snídani si dávám pro změnu plain toast. Vieros se pokouší objednat ananasový džus. Číšník se zahledí do dáli k bráně a nakonec souhlasí. Stojí tam stánek s ananasem :) Objednávání v restauraci totiž funguje na dokonalém principu just-in-time, který by mohly Indům závidět i leckteré světové automobilky. Člověk si něco objedná a po půl hodině je mu oznámeno "no possible" (tzn. ingredience se nepodařilo sehnat). Začíná druhé kolo. Procedura se může i několikrát opakovat dokud zákazník nevyměkne a neobjedná si něco normálního.
Se Standou si necháváme vyprat prádlo. V břiše mně sice zuří třetí světová, ale to nejhorší se zřejmě podařilo zastavit. Do města jdeme všichni.
Udaipur se ostatním indickým městům moc nepodobá. Přívlastek White City si prý vydobylo díky své nezávislosti. Na Indii je poměrně čisté, s minimem lidí spících na ulici. Potkáváme tu dokonce i davy indických turistů, což je jinde vzácný fenomén. Kdysi se tu natáčel jeden díl Jamese Bonda (Octopussy) a město tím žije dodneška. Večer co večer jej tu promítají v různých restauracích jako hlavní atrakci.
Přecházíme most přes jezero. Dole se v zelené vodě koupou lidi s krávama. Žena v sárí zuřivě mláská s prádlem o kamenné schody do vody. Dívám se jestli někde nezahlídnu svoje tričko. Jako orientační body se tentokrát snažím zapamatovat nejbližší záchody. Jen tak pro jistotu ...
Na prohlídku City Palace si bereme průvodce. Lístky kupujeme na třikrát s byrokracií Indii vlastní a pak je ještě dvakrát ukazujeme na kontrolu. Nějak na nás historie nedýchá. Díky vykachličkovaným chodbám si připadáme jak v koupelně. Naaranžované místnosti jsou plné vánočních baněk a papírových maharádžů. Průvodce se očividně vyžívá v morbiditě. S nadšením nám ukazuje obraz, na kterém bojovník jedním máchnutím rozsekává jezdce i s koněm. Se slovy "ladies first" si pak utahuje z Vieros, která se snaží otevřít namalované dveře od výtahu. Kdysi to byl prý takový malý maharádžův ice-breaker.
Další zastávka je hindiustický chrám, prý vytesaný z jednoho kusu kamene. Student historie nám tu ochotně vysvětluje složitosti hinduismu. Strávíme s ním půl hodinu plnou zajímavých odhalení, za což si pak vyptá pár rupií.
Jdeme si na chvilku odpočinout pod větrák na pokoj a pak pěšky do přístavu na lodičky. Mezitím ale zavírají. Standovi se dělá špatně a tak se vracíme zpátky. Zato já se už cítím v pohodě. Asi jsem předal štafetu ...