Den 5: Uvítací ceremoniál

St 18.7.2007
Udaipur

Přijíždíme do Jodhpuru, kde si dáváme snídani u našeho starého známého v Govind Hotelu a objednáváme lístky na ranní bus do Udaipuru.

Cestou se mění barva krajiny ze žluté na zelenou. Přibývá stromů, vody a opic. Sem tam se nám podaří objevit palmu. Jediné co odvádí naši pozornost od přírody kolem je adrenalinová jízda.

Řítíme se úzkými serpentinami, o pár centimetrů míjíme cisternu s kerosínem. Za námi nadskakuje asi dvouletý chlapeček 10 cm nad sedačku. Vieros chytá :) Přemýšlím, co musí člověk v Indii udělat, aby získal řidičák.

Pravidla silničního provozu jsou totiž jednoduchá:

1. Kráva má absolutní přednost



2. Jezdi vlevo když to jde



3. Nakonec vždycky někdo uhne (kromě krávy)

Jinak chaos. Ale podle všeho funguje líp než náš systém propracovaných dopravních předpisů a bodových systémů. Zatím jsme neviděli jedinou havárku. Indického řidiče ani ve snu nenapadne, že by někdo jezdil podle pravidel, zatímco Evropan je najednou zaskočený, když je někdo poruší.

Nevím jestli je to jízdou nebo indickým jídlem, ale začínají se mně zrychlovat trávící procesy ... Cesta trvá přes 7 hodin s jednou jedinou zastávkou. Naštěstí dorazíme celkem na čas.

Dopředu se dohodneme, že za pokoj pro tři tentokrát nedáme víc jak 400 rupiíí. Indův první nadhoz je 350 :-)

Na oběd si dávám plain rice. Nějak si netroufám. Radši zůstávám na pokoji a vytahuju pilulky z mojí baculaté lékarníčky. Standa s Vieros jdou omrknout město. Já usínám, což se nakonec docela hodí, protože koupelnu tu noc navštívím ještě 6x. Welcome tu India. Tímhle si projde snad každý. Ono by to bez toho snad ani nebylo to pravé dobrodružství ...