Út 17.7.2007
Jaisalmer
Nastavili jsme si budík na 5 ráno, abychom viděli východ slunce. Několikrát ho zaklapneme. Cvak. Najednou je světlo, zase jakoby zapnutím vypínače. Jenomže slunko nikde. Vychází až za půl hodiny během 15 vteřin :-)
Velbloudář nám nachystal snídani. O půl osmé vyrážíme stejnou cestou zpátky. Můj velbloud nějak nerozdýchá, že Vieros vede celou "karavanu" a tak se musíme vystřídat. Nějak si nejsme úplně jistí co se má vlastně dít. Čekáme na džíp. Jakýsi velbloud se natahuje pro listy do koruny stromů, čímž připomíná brontosaura.
Jedeme džípem zpátky, tentokrát ale jinou cestou. Zastavujeme ve zřícenině vesnice, která byla opuštěna ze dne na den, protože si místní bráhman vzal za ženu muslimku. Střídavě k nám do džípu nasedají a zase vysedají různí Indové. Máme pocit, že nás řidič vozí po náhodných vesničkách tak, aby mohl odvézt svoje známé.
Vracíme se do hotelu. Dáváme si oběd, sprchu a chvilku poleháváme na pokoji. Sbalíme se a jdeme do města. Skoro až náhodně vlezeme do Ministrovy věže. Vědomostma nabušený průvodce nám ukazuje místní architektonické obranné triky (různě vysoké schody, nízké dveře, ..). I já se nechám nachytat a párkrát se prásknu do hlavy. Je paradoxní, že celá věž má propracovaný systém zadržování vody, aby prý ani kapka nepřišla nazmar, ale sám ministr má ve svém pokoji fontánku :) Průvodce nám ukazuje několik multifunkčních hračiček - železný škorpion jako zámek, věšák, otvírák ... Z vršku věže vidíme hranaté, skoro slepené domečky Jaisalmeru, všechny v pískové barvě.
Velkou bránou vstoupíme, jak tvrdí Lonely Planet, do jediné "žijící" pevnosti v Indii. Spletí uzulinkých uliček a kamenných domů se prokličkováváme mezi krávami až na hradby. Mezitím se setmí a tak máme krásný výhled na noční Jaisalmer. Chvilku si povídáme, kupujeme pár suvenýrů a vracíme se do hotelu.
Po večeři spěcháme na vlak. Máme lístky do sleeping class. Vagóny jsou překvapivě v pohodě. Až na pár změn polohy spím až do rána.
Žádné komentáře:
Okomentovat