Den 3: Poušť

Po 16.7.2007
Jaisalmer

Pokaženou klimatizaci si vynahrazujeme snídaní v bazéně, při které plánujeme noc v poušti. Po půlhodinovém divadle se nám podaří usmlouvat cenu za safari z 5500 INR na 1500 INR.

Ve tři hodiny odpoledne nasedáme do džípu a vyrážíme. Zastavujeme u hřbitova, džinistického chrámu a v jedné indické vesničce. Děti nás už tradičně vítají pozdravem "ten rupies, ten rupies ...". Připadáme si jakobychom se procházeli někomu v obýváku ...

Pokračujeme po nádherné asfaltové cestě, kterou armáda udržuje kvůli blízkým Pakistánským hranicím. Později přesedáme na velbloudy. Nízké keříky se střídají s písečnými dunami, ve kterých asi po hodině zastavujeme. Hrajeme se v písku a děláme pár pěkných fotek.

Po další hodině zastavujeme znovu. Kromě pár keříků, písku a betonového pódia tu nic není. Napočítáme 9 Indů - hudebníci, tanečnice, velbloudáři a řidiči džípů. Dva z nich pokládají na beton deky. Děláme si srandu, že nám ustýlají a přemýšlíme jestli ještě někdo přijde. Cítíme se trochu trapně. Na jednoho diváka tři účinkující. Po pár minutách naštěstí přichází nějací indičtí turisti. Show začíná.

Ze začátku se hraje a zpívá, později se přidávají i tanečnice. Slunko zapadá během pár vteřin jako zmáčknutím vypínače a scénu tak osvětluje jenom světlo z džípu. Tanečnice se nás pokouší zapojit. Vieros si to dává s přehledem, my dva se Standou si připadáme jako malomocní. Brzo to pochopí a propouští nás.

Podává se večeře. Jíme rukama. Najednou džípu dojde baterka a světla zhasínají. Show is over. Vytahujeme svoje baterky ale jakmile si zasvítíme do talíře, vyrojí se ze tmy kobylky a naskáčou do jídla. Ehm ... dojedli jsme. Vypadá to, že už se asi nikam přesunovat nebudeme a že ty deky jsou opravdu na spaní. K našemu překvapení všichni postupně odejdou až zůstane jenom jeden velbloudář.

Analyzujeme situaci: velbloudi jsou pryč, džípy jsou pryč, nemáme tušení kde jsme a velbloudář moc neumí anglicky. Přemýšlíme co za hezká zvířátka může žít v poušti. "Nejenže jsme to sami chtěli, my jsme si za to dokonce i zaplatili," komentuje situaci Standa.

Z ničeho nic k nám přijde velbloudář: "Stand up and move!". Docela v nás hrkne. Nakonec pochopíme, že chce abychom otočili deku o 90 stupňů, aby se nám lepší spalo. Úplně nechápeme důvody, ale moc neodporujeme.

Bavíme se dlouho do noci a pozorujem hvězdy. Když je zhasnuto ani toho kolem nás moc nelítá. Nevím v kolik usínám, ale nakonec je z toho jedna z nejhezčích nocí v Indii.