Den 2: Jodhpur (Blue City)

Ne 15.7.2007

Jodhpur, Jaisalmer

Vstáváme v 10 hodin. Nebudeme to přece hrotit hned od začátku :) Batohy necháváme v hotelu a jdeme se projít do města. Přelidněné ulice jsou plné odpadků, troubení, malých bosých dětí a spících kostnatých stařečků. Zvláští je, že to člověku nepřijde nijak odpudivé. Všichni se tu v tom pohybují s naprostou samozřejmostí a s úsměvem. Všechno sem prostě patří. To se nedá popsat ani vyfotit. To musí člověk prostě zažít ...

Malý kluk s hvězdičkama v očích z ničeho nic podává Standovi ruku a celý šťastný odbíhá pryč. Míjíme svatební průvod. Na každém rohu jsou obchody Baťa. Pomalu se prokličkujeme uličkama až ke Clock Tower, kde má být podle průvodce Lonely Planet vynikající Omelette Shop. Ehm ... nacházíme malý stánek, hromady vajíček (jak dlouho tu asi leží?) a staršího dědu s vlasy obarvenými henou, který něco kuchtí na pánvičce pokud možno tak, aby mu tam nikdo neviděl. Nevyměkneme a omeletu si nakonec dáme. Atmosféra nemá chybu. Sedíme na zaprášených židličkách, kolem nás hejna much a občas o nás zavádí nějaká ta kráva. Prodavač nám ukazuje vybledlé fotky, pozdravy od turistů a pochvalné vzkazy dokonce i v češtině. Přemýšlíme, jestli by si někdo dal tu práci a vrátil se, aby tam připsal jak strávil dva dny na záchodě ...

Po cestě k pevnosti nás zastavuje spousta Indů a ptá se odkud jsme. Když ví, že už nejsme Československo nebo aspoň že hlavní město je Praha (což se stává překvapivě často), zastavíme a chvilku si s nima povídáme. Drtivá většina takových rozhovorů končí pozváním do shopu nebo restaurace. Jednomu Indovi se sbírkou bankovek z celého světa včetně ČR nakonec neodoláme a slíbíme, že se na cestě zpátky zastavíme na jídlo.

Pevnost je překvapivě zachovalá, na Indii až skoro sterilní. Dědula s angličtinou jak ze starého Headwaye nám nastavuje audioprůvodce. Komentáře jsou zajímavé, ale neskutečně dlouhé. Poslouchat to vydrží jenom Vieros. My dva se Standou se vzdáváme. Z hradeb je nádherný výhled na modré domečky Jodhpuru. Původně byla modrá barva symbolem nejvyšší kasty, Brahmanů. Dneska prý pomáhá chladit a zahánět komáry. Ze střech domů si malé děti pouští draky. Jako každá správná atrakce v Indii, končí i tato prohlídka shopem. Bohužel my tři asi Indickou ekonomiku nezachráníme.

Po obědě jdeme zpátky do hotelu, kde si necháme objednat lístky na bus. Stanice se jmenuje velmi přiléhavě "Bombai Motor Cycle" :) Kde na to Indové chodí nechápeme. Autobusovou stanici by náhodný kolemjdoucí neměl šanci najít. Je to prostě jedna lavička na jakémsi dvorku.

Cesta nočním busem je akční jak má být. Centimetrové úhybné manévry před protijedoucími kamióny, slalom mezi krávami, občas off-road, když už nejde jinak ... Paradoxní je, že na železničním přejezdu zastavujeme 15 min před příjezdem vlaku. Když už je vlak celé 2 minuty od nás, začně strojvedoucí bez přestávky troubit. Bezpečnost na prvním místě :)

Do Jaisalmeru přijíždímě o půl jedné v noci. Ubytování jsme si domluvili dopředu, takže nás už čekají na zastávce. Bereme mírně dražší pokoj s klimatizací. Co naplat, že během noci přestává fungovat.