Pá 20.7.2007
Udaipur
Brzo ráno jdu koupit Standovi vodu. Poprvé vidím liduprázdné město. Jenom pár Indů si čistí zuby před domem ... hmmmm ... ticho .. to jsem tu vlastně ještě neslyšel :) Za těch pár dní co tu jsem ztrácím hlas. Na ulici troubí klaksony, v autobuse řve motor, v hotelu hučí ventilátory ... Přemýšlíme, jak nudná by Indům připadala organizovaná, klidná Evropa :)
Rozhodneme se zůstat ještě jeden den. Standa zůstává spát na pokoji. Na snídani si vychutnávám grilled tomato toast (první jídlo po dvou dnech co nemá v názvu "plain"). S Vieros pak vyrážíme koupit lístky na vlak, což se snadněji řekne než provede.
Nejdřív je potřeba vystát frontu na formulář - žádost o lístek na vlak. Na lístky samotné se pak stojí tři řady - pro muže, pro ženy a někdy i pro cizince. Ženská řada bývá obvykle kratší, ale tentokrát se nám nějak nedaří najít to správné okýnko, tak vyčkávám já. V mezičase vyplňuju formulář - jména, pohlaví, věk, adresy, čísla pasů, telefon na všechny tři z nás + číslo vlaku, stanice a další podrobnosti o spoji. Zajímalo by mě kam ten papír pak poputuje ...
Na zpáteční cestě procházíme obchůdky. Nakupování v Indii je dokonalým učebnicovým příkladem střetávání nabídky s poptávkou. O ceně se smlouvá - tvrdě a s patřičnou teatrálností. Hlavně neukázat, že se nám něco doopravdy libí :)
Moje herecké schopnosti ale dosahují bodu mrazu a navíc nějak nemám trpělivost na dohadování se o desetikoruny (zvlášť když je to i tak dvakrát levnější než v ČR). Taky to beru tak trochu jako příspěvěk. Radši dám desetikorunu navíc za podnikatelského ducha než žebrákům. S takovým přístupem mně ale Indie přijde asi draho :)
Jelikož Standa, náš hlavní smlouvač, zůstal v hotelu a já jsem v podstatě nepoužitelný, zůstává to na Vieros. Pár týdnů tréninku je hned poznat. Jenom hledím jak si to dává s přehledem. Vybojuje pár fakt pěkných sukní + nějaké pásky a kabelku :)
Večer si Vieros nechává namalovat henou (místní hnědou barvou) obrázek na ruku a pak už všichni tři vyrážíme na vlak. Tentokrát spím bez přestávky až do rána.
Žádné komentáře:
Okomentovat