Den 9: Taj Mahal

Ne 22.7.2007
Agra

Po královské snídani vyrážíme do města. Majitel hotelu nám radí ať popojdeme trochu dál než si chytneme rikšu, jinak můžeme nedobrovolně skončit v nějakém shopu. Poslechneme ho a vybereme si jednoho nevinně vypadajícího vyzáblého chlapíka v roztrhaném triku. Po cestě se nám lámanou angličtinou snaží ukazovat památky kolem a bere nás k bráně do Taj Mahalu s kratšíma frontama, čímž získává naše sympatie :) Chceme mu zaplatit, ale on odmítá. Prý nás bude vozit celý den. Podle našich výpočtů by jednotlivé cesty stály dohromady 60 rupií. Bez váhaní souhlasí. Není turistická sezóna a konkurence je obrovská ...

V ČR tolik kritizované dvojí ceny pro místní a cizince jsou tu naprosto oficiální. Vstupenka do Taj Mahalu nás každého stojí 750 rupií, zatímco Indové platí jenom 20! Od turisticky profláknutých památek nemáme se Standou vysoké očekávání, ale musíme uznat, že Taj Mahal je zvenku opravdu krásný. Uděláme pár kýčovitých fotek jako miliony turistů před náma a jdeme se podívat dovnitř. To pravé show teprve začíná.

Snažíme se chytit vlnu s davem a nějak se vetřít. Mrňavé indické babičky nás tvrdě atakují ze všech stran. A jsme vevnitř. Jenomže tu nic není. Žádná výzdoba, artefakty, obrazy ... prostě jenom pár veršů z koránu na mramoru. Policista zuřivé píská na píšťalku aby se dav hnul. Zvuk se tříští o prázdné stěny a několikrát se vrací zpět jako ozvěna. Ideální atmosféra pro hrobku :)

Po pár minutách se probojujeme na čerstvý vzduch. Jdeme se podívat do mešity. Matou nás dva schyzofrenní nápisy vedle sebe - "please put off your shoes here" / "please do not take off your shoes here". Ostatní jsou bosky, takže nakonec volíme variantu bez bot.

Rikša na nás opravdu tři hodiny čekal. Stavujeme se na oběd (rikša čeká...) a pak do pevnosti. Ta je chráněna dvěma příkopy, které byly prý kdysi plné tygrů a krokodýlů. Průvodce nám nadšeně ukazuje obranné mechanismy a hrdě prohlašuje, že pevnost nebyla nikdy dobyta. Na naši otázku, proč jsou zde k vidění jenom holé zdi odpovídá, že pevnost byla vypálena mongoly. Prý sem prostě přišli když byl maharádža s armádou pryč :) Další příklad situace, kdy evropská logika selhává.

Rikša opět čeká. Do kopce musí sesednout a tlačit nás. Cítíme se trochu trapně. Zato z kopce to rozjede. Přemýšlíme kde má brzdy. Žádné páčky není vidět. Asi starý systém šlapání opačným směrem (aspoň doufáme). Za oddanost mu dáme pár rupií navíc. S hvězdičkama v očích odjíždí.

V hotelu si dáváme další maharádžovskou večeři, poleháváme na pokoji a celkem brzo jdeme spát. Ráno totiž odjíždíme do pevnosti ve Fatehpur Sikrí.